Tak si zas říkám, proč se mnou po světě chodí splín.

Vůně dnů minulých a starého života, tak dávno,

vůně teď voní jinak, a přece se mi po nich stýská.

Pořád mám před očima Tvé oči, miluji Tvou duši a uctívám Tvůj klín.

Probuzení, ráno dospělo v poledne a najednou zas ráno…

Ráno je stejné a někdo jiný vstává. A kdo to vše způsobil? Slavný soude, byla to osoba blízká…

Takhle jsem dospěla? Na výsluní hřát se můžu, ale nemám žádný stín.

Jsem jako Lilith, jako ta první nepochopená a raději v temnotě budu dál žít,

nikdo už na světě ve dne mě nespatří, chodím jen v noci do snů, když bude někdo chtít.