Nemocná nebo jen bezmocná, taková myšlenka létá si po kraji,

taková maličká jako motýlek vylétla z kukly.

Roztáhla křídla a dál měla by jen najít druhou, spojit se s ní a spočinout v ráji.

Místo hledání opaku hledá stejné a jimi se krmí, roste a sílí,

pak sedne si v noci k někomu do snů, stává se noční můrou a jeho mysl šílí.

Potravou její je lidská duše a ona zbytky nenechává.

V noci jsem nezavřela okno, jistě, přišla… to už se prostě asi stává…